Můj týden a pár obrazů

Pátek v 16:35 | Ani |  Z našeho života
Tak se opět hlásím, poslední dny jsem měla dost stresy, škola nám opravdu ty praxe na ZZS zakázala, tak jsem se snažila opět najít vnitřní rovnováhu a motivaci ke studiu. Začala jsem se taky učit protože se zkoušky zase nakupily. Jak jsem se možná již někde zmínila, když jsem v Praze u přítele, chodím se učit na Olšanské hřbitovy. Našla jsem tam takové skrytější místo mimo hlavní cestu a dokonce s lavičkou! V Praze jsem jinde nenašla ještě místo krom hřbitova, kde je klid a ticho a můžu se učit venku mezi stromy. Když to někomu řeknu, tak se mi směje a má mě za nekrofila, ale řekněte mi někdo, kde můžu být v přírodě, v tichu, kde nepotkám 1000 lidí za 5 minut. Jedině tady... :D


Cestou jsem se ještě stavila na Floře u vstupu do metra. Pravidelně si tam kupuji u pana Milana Nový Prostor. Kdo tento časopis nezná, tak Vám o něm něco povím. Je to street paper, který prodávají lidi se sociálně slabším zázemím nebo lidé bez domova, kteří nechtějí žít tak jak žijí, a chtějí se zase postavit na nohy. Časopis stojí 50,- Kč z toho polovina jde pordejcům. Všichni prodejci musí dodržovat kodex prodejce a jsou v kontaktu se sociálními pracovníky. Nežebrají, mají to jako práci, a vždy, když jsem si někde tento časopis koupila, tak jsou to tak vděční lidé. Opravdu. V časopisu se můžete dočíst vždy něco zajímavého, můj oblíbený je sloupek od Martina Selnera, který pokaždé píše historky ze světa autistických dětí. Hlavní téma je vždy na něco zaměřené zahradničení, spánek, hudba... a poté je tam pár článků, které mě osobně baví nejvíc a to vždy rozhovor se známou osobností a nějakým konkrétním prodejcem, krátký příběh o určitém prodejci a teď nově rubrika Tandem, kde si zákazníci vyzkouší prodej Nového Prostoru s konkrétním prodejcem a pak vyrazí spolu fotit na dané téma. A na konci je vždycky křížovka. Zkuste si jednou koupit a uvidíte. Prodejci stojí po celé Praze (ale i v jiných městech, ne však v takové míře)


VÍCE V CELÉM ČLÁNKU
 

Syndrom vyhoření

20. května 2020 v 19:50 | Ani |  Z našeho života
Omlouvám se, že si sem jdu zase postěžovat. Asi jsem už natolik v depresích, že mám syndrom vyhoření ještě před začátkem profesionálního života. Prostě nemůžu mít nic bez problému na téhle škole. Asi se potřebuji jenom vypsat, nebo fakt nevím, začínám mít silné deprese a momentálně si mám jít chuť koupit lano a vy**** se na tenhle svět, co jde jenom do hnoje. Teď si úplně vybavují komentář pod starším článkem: "Někdy jsem ráda, že jsem stará." Taky bych teď chtěla být stará nebo dokonce mrtvá, ti se stejně mají nejlépe. A nějaká nálada na kreativní tvoření je na bodě 0.

Každopádně již víte, že jsem měla jít na praxi na záchranku, ale asi skončím zase jako utěrač zadků v nemocnici. Za celé dva roky, 10 dní na ZZS, to je ctihodný výkon českého školství. Když mi škola zakázala praxe na Středočeské záchrance, myslela jsem si, že už mám konečně zařízenou jinou. Dnes však přišel email ze školy, že omlouváme se ale místo ZZS si najděte ARO nebo JIPky. "Co to má zase znamenat?" Zrovna jsem přijížděla na koleje, jako lev sem se vhnala do pokoje, kde už seděli spolužáci, kteří jsou na tom stejně jako já a chtějí být záchranáři a ne všeobecné sestry v nemocnici. Málem jsem rozcupovala snad všechno, co jsem v pokoji našla a řev musel být slyšet až k zastávce autobusu. A důvod? Když to vezmeme ze strany záchranky: "Škola nám háže klacky pod nohy, a nechce Vám zaplatit ochranné pomůcky. Jinak s vámi všichni už na výjezdovkách počítají a z naší strany chyba není."

VÍCE V CELÉM ČLÁNKY

Stres z bakalářské práce ještě před psaním...

4. května 2020 v 19:26 | Ani |  Z našeho života
V minulých dnech jsem se konečně dočkala nevídané věci... zveřejnili nám témata na bakalářské práce. Což není nic nevídaného (jinde), ale vzhledem k tomu, že se tyto machinace kolem kvalifikačních prací měli točit již v listopadu minulého roku (a je květen) tak jsme všichni studenti 2. ročníků radostně tleskaly... Než jsme zjistili jaké témata nám umožnily.

Již v loňksém roce, jsme s naším "oblíbeným" asistentem fakulty probírali naše témata, která bychom chtěli, na to nám odpvěděl slovy: "Vy si, ale nevyberete téma bakálářských prací, teda vyberete ale z těch co my určíme." To vyvolalo řadu negativních emocí, a jako studenti jsme se do nich docela obuly. Na to teda rezignovali a řekli, že svoje témata můžeme zadat do formuláře, a ty které projdou nám potom umožní k registraci. To už jsme věděli, že to neprojde vůbec nic. Jako záchranáři jsme chtěli téma z urgentní medicíny nebo z intenzivní péče. Asistent na nás koukl pohrdavým pohledem a sarkastickým hlasem se zeptal: "Tak mi řekněte, které byste chtěly." Jeho odpovědi na naše požadavky:

"Komunikace s pacientem v přednemocniční neokladné péči" --> odpověď: "Nejste psychologové"
"Dostupnost, využití a znalost použítí AED laickou veřejností" --> odpověď: "To víme, že laici nic neumí a nikdo neví kde jsou" navíc by se divil, plno laiků je schopno poskytnout docela kvalitní první pomoc (nesmí mít, ale zakořeněny mýty)
"Povědomí o první pomoci laickou veřejností (jestli se to zlepšilo) --> odpověď: "To víme, že je to pořád stejné, a nic neumí"
" Povědomí zdravotnických záchranářů o krizové intervenci" --> odpověď: "Nejste psychologové"
"Porody v přednemocniční neodkladné péči" --> toto téma si spolužačka o ročník výš vyhádala až potom, co kvůli tomu, že jí to nechtějí uznat, musela dojít za děkanem...


VÍCE V CELÉM ČLÁNKU
 


Recyklace nenošeného oblečení I.

30. dubna 2020 v 10:26 | Eli |  Něco na sebe
Dlouho jsem hledala inspiraci a proto ode mne dlouho nepřibyl žádný článek. Taky je to tím, že se teď nsažím učit na zkoušky. Ale prokrastinace je mocná (nebo spíš lenost) a moc mi to nejde. Nicméně jsem teď propadla šití. Ale narazila jsem v ruzných šicích skupinkách na FB, že někdo recykluje oblečení a přešívá je na nové kousky. To musím zkusit! No. Jsem v tom naprosto začátečník (obecně i v šití), ale jsem s výsledkem docela spokojená.

První pokus probíhal na tričku, které mi dala mamka, že z něho "vyrostla" a jestli ho nechci. No bylo mi líto ho vyhodit, ale nenosila jsem ho a teď přišel jeho pravý čas. :D

VÍCE V CELÉM ČLÁNKU



Věneček s pampelišek

30. dubna 2020 v 7:00 | Ani |  S dětmi
Pamatuji si, jak jsem vždycky, když jsem byla malá, chtěla být víla nebo dokonce princezna. Byla jsem moc ráda, když jsem mohla nosit hezké šaty. V tuto dobu mi vždy, když začali kvést pampelišky, mamka pletla věneček z pampelišek. A já konečně byla opravdová víla se svým vlastním věnečkem, a pak jsem ho házela do vody, a přdstavovala si, jak ho najde nějaký princ a přijede si pro mě. Ty časy už jdou sice dávno pryč, ale i tak si každý rok věneček upletu.

Je to časově a finančně velmi low cost :D Jediné co budeme potřebovat jsou pampelišky a pokud nebudeme chtít konec vázat také pampeliškou, připravíme si ještě kousek provázku. A to je vše. Radost dětí, hlavně holčiček je předem zaručena.

Jako úvodní fotku jsem zvolila fotografie z naší hezké zahrádky. Jelikož jsem měla kreativní chvilku, a chtěla konečně využít skvělou grafiku, kterou nám nabízí http://marijakes.blog.cz/ na jejích božích stránkách, tak okno, ve kterém jsou fotografie umístěné, je z těchto stránek.

VÍCE V CELÉM ČLÁNKU

Návod na Svíčku

26. dubna 2020 v 18:06 | Ani |  Zahnání nudy
Tak je to konečně tady, další návod. Tentokrát vám ukážu, jak si vyrobit svojí domácí svíčku. Je na to potřeba trochu více věcí a trvá to déle. Na výrobu svíčky si připravíme nádobu ve které budeme rozehřívat vosk. Je dobré vyhradit si staré nádobí na tvrobu svíček, protože ten vosk se pak špatně dostává dolu. Potřebujeme také vosk, někdy dělám svíčku, z koupeného vosku, existuje nepřeberné množství, od jojobového, sójového, včelího... ale poté je k tomu potřeba přidat další aditiva, aby svíčka byla hezká. Proto většinu času používám druhou variantu a to jsou staré svíčky nebo čajové svíčky. To si vždy koupím velké balení, když je zrovna ve slevě. Dále si připravíme nádobu, já mám přímo formu na svíčky, ale dá se použít stará skleněná nádoba, nebo jsem viděla i formu udělanou z vypotřebovaného spreje deodorantu. Barvy na svíčky, ale alternativou můžou být i voskovky, s timi tedy nemám zkušenosti a nevím jak budou reagovat. Pokud budeme chtít můžeme přidat různé vůně do svíček, buďto jsou ve formě vosku nebo kapek. V neposlední řadě je důležitý knot, to je trochu oříšek, protože je několik velikostí, je to pouze o zkušenostech, jaký knot zvolit. Příliš široký knot způsobí rychlé vyhoření svíčky, naopak příliš úzký uhasíná svíčku. A podle potřeby si můžeme po ruku vzít vařečku, lžíci a vidličku.

První, co udělám je, že si předehřeji troubuna 80 stupňů, a připavenou hliníkovou formu (viz. níže) do ní vložím. Tento krok bych ale přeskočila u jiných forem. Toto se dělá z důvodu, že je pak jednodušší svíčku z formy vytáhnout.

Abych věděla, kolik je potřeba vosku naplním formu až po okraj a trochu přidám, protože je potřeba na dolívání.


VÍCE V CELÉM ČLÁNKU

Čistá řeka

23. dubna 2020 v 13:26 | Ani |  Z našeho života

Včera bylo opravdu nádherně, ideální den udělat si procházku kolem řeky a trochu pomoci naší přírodě. Čistit chodíme každý rok už několik let, je to již tradice. Vždy nás jde třeba 20 možná i více, letos to však bohužel nebylo možné. A tak se dělají malé individuální skupinky (většinou rodiny a příbuzní nebo kamarádi), kteří pročistí vždy kus řeky aby se ve výsledku uklidila celá po obou březích.

Letos to bylo krásných 9 pytlů v úseku dlouhém asi 12 km. Někdy se nestačíme divit, co je takový "prasoň" schopný vyhodit a nechat to tam napospas. Někdy jsou to vtipné úlovky v podobě erotické knížky nebo vybavení do domácnosti od sporáků, televize až záchodům. Někdy to jsou nechutné věci, které tady ani nebudu radši zmiňovat. V těch nejtemnějších zakoutí naší milované řeky, jsme byly samy a užívali přírody, jindy jsme potkávaly několik desítek cyklistů, kteří taky vyrazily užívat počasí.

VÍCE V CELÉM ČLÁNKU

Omluva za chyby

19. dubna 2020 v 21:03 | Ani |  Z našeho života
Chtěla bych se Vám omluvit za chyby ve svých článcích. Bohužel už delší dobu mi správa blogu a obecně blog blbne. Nevím čím to je, četla jsem, že se to stává i někomu jinému. A já si myslela, že mám spatnou karmu. :D

Bohužel i po vyčerpávajícím boji, blog vede 3:0. A tak, až mi to bude umožněno, a nebude mě to pořád automaticky odhlašovat nebo házet chybu serveru, upravím co je potřeba. Do té doby mi prosím všechny mé chyby omluvte. Chtěla jsem přidat i komentář pod článek, ale ani to mi nebylo umožněno.

Také se mi stává, že se zobrazí jen půlka článku, i když v archivu je dopsaný. Pokud se toto děje i Vám, tak to prosím také omluvte. Snažila jsem se s tím něco udělat, ale bohužel jsou zatím moje snahy marné.

Pokud mi dáte zpětnou vazbu, jestli Vám náš nebo i váš blog pracuje nějak špatně, ať už samotný blog nebo správa blogu, budu velice vděčná. Ať vim, že v tom nejsem sama. Děkujeme za trpělivost.

Můj první den na záchrance

19. dubna 2020 v 20:00 | Ani |  Z našeho života
Kdykoliv vidím v televizi sanitku, zasteskne se mi po mých praxích ,,na autě". A vždycky se tam těším, okolí mi říká, že jsou zvědavý, jak dlouho mě to bude bavit, až budu chodit do práce. No uvidíme... každopádně můj první den v takové euforii neprobíhal.

Noc před prvním dnem praxe jsem nemohla vůbec usnout. Celou noc jsem oka nezahmouřila a převalovala se z boku na bok. Byla jsem ještě na koleji sama, protože nemůžu být u nás doma na praxi. Říkala jsem si v duchu: "Co já tam budu dělat? Vždyť nic neumím. Nic nás ve škole nenaučili. Já nebudu vědět, co mám dělat. Všechno co jsem slyšela ve škole se týkalo nemocnice, já neumím ani s Lifepackem (monitor a defibrilátor v jednom).Bože ochraňuj mě." Měla jsem hrozný strach a skoro celé ráno, kdy jsem se měla připravit na cestu, jsem proseděla na záchodě s břichabolem, jaký svět neviděl.

Naložila jsem věci do auta a vše 3x zkontrolovala a vyrazila. Když jsem to tam po dlouhé době našla (ještě že jsem vyjela za včasu) a ptaní se místních (ne, že by bylo hodně lidí v půl sedmé v ulicích). Hluboký nádech...ťuk, ťuk. Seznámení s řidičem, který mě pozval dál. První už jsem měla za sebou, byl to sympaťák. Po představení se se všemi (i s noční službou, co právě odcházela domů) a ukázání všech prostor zázemí jsem se víceméně uklidnila.



VÍCE V CELÉM ČLÁNKU

Mandala

16. dubna 2020 v 10:52 | Ani |  Malování
Vzhledem k tomu, že jsem si teď koupila hrozně zajímavou knížku, nemám na tvoření moc čas - každou volnou chvíli trávím s knížkou v ruce. Přece jen jsem ale v sobě našla trochu inspirace a motivace na malování. Jelikož přišla vítáná změna a otevřely hobbymarkety, mohla jsem si konečně koupit plátno. A toto je výsledek:


VÍCE V CELÉM ČLÁNKU

Kam dál